Kdo nebo co nás vlastně řídí?
Kolikrát se nám stane, že v určité situaci zareagujeme způsobem, kterého později litujeme? Že si něco vyčítáme, zbytečně se obáváme, co si o nás pomyslí ostatní, nebo máme pocit, že musíme všechno zvládnout sami?
Často si ani neuvědomujeme, jak velký vliv na naše rozhodování a chování mají automatické myšlenkové vzorce, které jsme si během života vytvořili.
Tento článek vznikl jako doplnění workshopu o Pozitivní inteligenci ve Vědecké knihovně v Ostravě. Najdete v něm přehled hlavních myšlenek, praktická cvičení a témata, ke kterým se můžete kdykoliv vrátit.
Jak funguje naše mysl?
Naše mysl je neuvěřitelně užitečný nástroj. Pomáhá nám plánovat, rozhodovat se, vyhodnocovat rizika a zvládat každodenní situace. Někdy nám ale dokáže život také pořádně komplikovat.
Možná znáte ten vnitřní hlas, který vám říká, že jste něco měli udělat lépe, že nejste dost dobří nebo že se určitě něco pokazí. Většinou tyto myšlenky nepřicházejí vědomě. Objevují se automaticky a my jim často uvěříme, aniž bychom se zamysleli, jestli jsou skutečně pravdivé.
Koncept Positive Intelligence®, jehož autorem je Shirzad Chamine, pracuje s myšlenkou, že naše mysl může fungovat ve dvou odlišných režimech. Jeden nás omezuje prostřednictvím automatických negativních reakcí, druhý nám umožňuje přistupovat k situacím s větším klidem, nadhledem a tvořivostí.
Naši vnitřní sabotéři
Sabotéři jsou automatické myšlenkové a
emoční vzorce, které se v nás postupně vytvořily. Často vznikaly jako způsob,
jak se přizpůsobit prostředí, získat přijetí nebo se vyhnout nepříjemným
situacím. To, co nám kdysi mohlo pomáhat, nás ale dnes může omezovat.
Positive Intelligence popisuje deset
sabotérů. Jedním z nich je Soudce, kterého máme podle tohoto modelu všichni.
Ostatní se u každého člověka projevují v různé míře.
Někdo má potřebu mít všechno pod kontrolou.
Jiný se snaží všem vyhovět, vyhýbá se konfliktům nebo neustále usiluje o další
výsledky a úspěchy. Samy o sobě přitom některé tyto vlastnosti mohou být
užitečné. Problém nastává ve chvíli, kdy nás začnou ovládat a my už nereagujeme
podle toho, co skutečně chceme, ale podle zažitých automatických vzorců.
Jak sabotéři ovlivňují naše přesvědčení?
Jedním z témat workshopu byla také omezující přesvědčení. Jsou to myšlenky, které jsme postupně přijali za pravdivé a podle kterých se často nevědomě rozhodujeme. Například:
- Musím všechno zvládnout sama.
- Nesmím udělat chybu.
- Když odmítnu, ostatní budou zklamaní.
- Musím být stále výkonná, jinak nejsem dost dobrá.
- Na změnu už je pozdě.
Taková přesvědčení mohou ovlivňovat naše chování. Někdy nás vedou k přehnané kontrole, jindy k odkládání rozhodnutí, přetěžování nebo k tomu, že si nedovolíme udělat něco, co bychom si skutečně přáli.
Co se stane, když se na chvíli zastavíme?
Teorie je jedna věc. Mnohem zajímavější je ale podívat se na konkrétní situaci z vlastního života. Vybavte si situaci, která ve vás vyvolává nepříjemné emoce, a zamyslete se nad tím, co se vám v takové chvíli odehrává v hlavě.
Jaké myšlenky přicházejí? Co si sami sobě říkáte? Jak tyto myšlenky ovlivňují vaše emoce a následné jednání? Právě uvědomění si vlastních automatických reakcí je důležitým prvním krokem. Dokud si jich nevšímáme, jen obtížně s nimi můžeme něco dělat.
A co když nemusíme svým sabotérům vždycky uvěřit?
To, že v sobě určité automatické vzorce máme, ještě neznamená, že se jimi musíme pokaždé řídit. V Positive Intelligence existuje vedle sabotérů také koncept Mudrce (Sage).
Mudrc představuje způsob myšlení, při kterém dokážeme na situaci reagovat s větším nadhledem, zvídavostí a vědomou volbou, místo abychom pouze následovali první automatickou reakci. Nejde o to, že bychom už nikdy neměli negativní myšlenky nebo nepříjemné emoce. Ty jsou přirozenou součástí života. Jde spíše o schopnost si jich všimnout a rozhodnout se, jak s nimi naložíme.
Model Positive Intelligence popisuje pět schopností Mudrce: empatii, zvídavost, inovaci, navigaci a aktivaci. Každá z nich nám umožňuje přistupovat k náročným situacím trochu jinak. Můžeme se například místo okamžitého hodnocení začít ptát, co se vlastně děje, jaké máme možnosti a co je v dané chvíli opravdu důležité.
Jak se vrátit do přítomnosti?
Krátké cvičení zaměřené na pozornost a smyslové vnímání označuje Positive Intelligence jako PQ Reps. Na krátkou chvíli přesuneme pozornost od proudu myšlenek k tomu, co právě vnímáme. Může to být vlastní dech, dotyk prstů, zvuky kolem nás nebo detail nějakého předmětu.
Takové zastavení nám může pomoci získat odstup od automatické reakce a vytvořit prostor pro vědomější rozhodnutí. Nejde o to zastavit všechny myšlenky. Spíše o to nenechat se jimi v každém okamžiku automaticky unášet.
Tři dary náročné situace
Jedním z praktických cvičení je technika tří darů. Vychází z myšlenky, že i v obtížné situaci můžeme zkusit hledat něco, co nám může přinést. Neznamená to popírat problém nebo předstírat, že je všechno dobré. Znamená to podívat se na situaci také z jiného úhlu.
- Co se díky této zkušenosti mohu naučit?
- Jakou příležitost ke změně mi tato situace nabízí?
- Co dobrého z ní může vzniknout pro mě nebo pro někoho dalšího?
Někdy odpověď nenajdeme hned. A někdy je situace natolik náročná, že potřebujeme nejprve čas a odstup. Samotná změna otázky ale může otevřít jiný způsob přemýšlení.
Co si z toho odnést?
Možná to nejdůležitější není naučit se názvy všech sabotérů ani si zapamatovat jednotlivé techniky. Mnohem podstatnější je začít si všímat, co se v nás odehrává ve chvílích, kdy jsme pod tlakem, pochybujeme o sobě nebo reagujeme způsobem, který nám později nedává smysl.
Naše automatické myšlenky nejsou vždy pravdivým obrazem skutečnosti. A přesto podle nich někdy děláme důležitá rozhodnutí. Čím lépe jim rozumíme, tím větší máme možnost rozhodnout se, zda je budeme následovat, nebo zvolíme jinou cestu.
Nejde o to, aby nám někdo řekl, jak máme přemýšlet nebo co máme udělat. Důležité je získat prostor, ve kterém dokážeme lépe porozumět sami sobě a najít vlastní odpovědi.
Chcete poznat své vlastní vnitřní brzdy?
Pokud vás toto téma zaujalo, můžete si vyzkoušet test vnitřních brzd. Test vám může pomoci lépe porozumět tomu, jaké automatické vzorce se u vás nejčastěji projevují. Výsledky mohou být podnětem k dalšímu přemýšlení.
